Demo je cvičný účet, toto bylo první co jsem si musela vštípit do hlavy. Zpočátku se mi to moc nedařilo a stále jsem k demu přistupovala jako by to byly moje peníze, to s sebou přinášelo lehké stavy úzkosti po každé když se trh obrátil proti mně a já jsem zběsile zavírala v minusových položkách, aby to nedopadlo ještě hůř. Stop-Loss jsem zavrhla jako správný ekonom okamžitě, když jsem se o této možnosti dozvěděla. Nebudu přece krmit brokera víc než si zaslouží. Na tom jsem si trvala a trvám dodnes. Pouze já budu rozhodovat kolik mu dobrovolným zavřením pozice dopřeji. Pokud mám podnikat „chci být svým pánem“ a na tom nic měnit nehodlám. Od začátku se řídím heslem „za blbost se platí“, ale jen tehdy, je-li to nezbytné a účet je vážně ohrožen. Svoji strategii jsem založila dále na tom, že každý obchod dojde svého cíle dřív, nebo později a začala jsem používat pouze pokyn „realizace zisku“, který jsem z počátku nastavovala maximálně na zisk +30 pips, tedy tutovky. Praxe však ukázala, že výkyvy trhu jsou mnohem větší, tak jsem začala zvyšovat zavírací hranici zisků. Když jsem se přesvědčila o tom, že i vysoko nastavený zisk (+70 – 100 pips) je reálný, dokonce vysoce reálný  a obchody mě fungují, začala jsem vybírat měnové páry, kterým se budu věnovat. Rozhodnutí padlo na GBP/AUD a GBP/JPY. Jsou to sice rychle se pohybující páry, ale…… , mé povaze hazardéra neodpovídala rychlost pohybu ani poměrně rychle se měnící trend, kterému odpovídaly spíše malé zisky. Začala jsem tedy hledat něco co mě bude sedět. Chvilku jsem zkoušela zlato, ale po pár dnech, přestože obchody se dobře odhadovaly, jsem zjistila, že investice je příliš nákladná a výdělek se rovná jakékoliv investici ve stejném objemu, ale za třetinovou nákupní cenu. Tím jsem se zlatem skončila. Objevila jsem ropu a zjistila, že to je to „pravé ořechové“ co mě sedí jako ušité. Tak jsem se začala „učit ropu“ a znát její akce a reakce. :-)